Před komínem
nikdo nesmí stát nebo ne
Za komínem
budeme hrát!

Stránka se nahrává.

...aneb potkali se u komína

Kromě hostujících divadel můžete v Divadle Za komínem zhlédnout hry v podání našeho stálého souboru.

Michal Dlouhý

Narodil se v Pelhřimově, jelikož v Pacově měli zrovna zavřeno. Byla neděle a pacovská porodnice nové rodičky nepřijímala. Spokojené dětství prožil jako sídlištní dítě se šňůrkou s klíči na krku. Těšil se i na čas trávený u babičky na statku, kde sbíral snopy a krmil hospodářská zvířata. Jeho sen stát se hasičem, popelářem nebo kosmonautem mu nevyšel. Vždy v něm ale dřímala touha vystupovat před obecenstvem a sklízet zasloužený potlesk. Svůj první režijní debut si odbyl už jako malý kluk, když na Štědrý den pro rodiče hrál svá první loutková představení. Možnost stylizovat se do někoho jiného začal vyhledávat stále častěji – nejprve v šermířské společnosti, kde souboje mezi rivaly zpestřoval veršovanými dialogy, které si sám vymýšlel. Bavilo ho probouzet v lidech zájem a rozesmávat publikum. Začal proto působit v zábavním kabaretu. Později založil vlastní divadelní soubor. Nazval jej Půda, jelikož Sklep už mu někdo vyfoukl. Má malou dceru, která se narodila ve stejný den jako britský princ George – a právě zde spatřuje jasnou paralelu s příběhy, kdy se bohatý dědic královského trůnu zamiluje do chudé dívky z malého města. Dbá na dceřino vybrané chování a dobré mravy, neví totiž přesně, kdy pověstný černý Rolls Royce zastaví před jejich prahem. Bavit lidi ho těší stále víc, zpěv má už od základní školy zakázaný, ale hrát asi nikdy nepřestane.

Jiří Chovanec

Narodil se v Brně, vyrůstal v Jeseníku. Do Humpolce se přestěhoval teprve před několika lety. Je to opravdový knihomol. Přečetl skutečně všechno, co mu přišlo pod ruce, bez ohledu na literární žánr nebo obsah knihy. Když se zapomene, přečte i pět publikací za týden. K jeho nejoblíbenějším patří bezesporu Stopařův průvodce po Galaxii. Na základní škole navštěvoval dramatický kroužek. Láska k divadlu ho plně zasáhla až ve druhém ročníku střední školy. Společně se svými čtyřmi spolužáky založil klub, ve kterém hrál před publikem vybrané skeče propůjčené z Osvobozeného divadla. Účinkoval v několika inscenacích a dnes divadelní hry sám režíruje. Rád zpívá a z hudebních nástrojů ovládá akordeon. Snaží se být spravedlivý, umí odpouštět a dává druhé šance. Nejvíce si v životě cení určitě svobody. K jeho nejoblíbenějším filmům patří klasika o síle lidské zodpovědnosti Dvanáct rozhněvaných mužů. Jako divadelního diváka ho kdysi zasáhlo zpracování Bláznových zápisků opavského souboru. Sám často přemítá o tom, jak uchopit duchařskou předlohu hororového příběhu Žena v černém. Nechme se tedy překvapit, kdy se s ním začneme i bát.

Marie Čelanská

Rodačka z Humpolce vyrůstala se dvěma bratry a sestrou. Vždy se věnovala sportu, gymnastice, aerobiku i latinskoamerickým tancům. V pubertě se k těmto zájmům přidali ještě kluci a večírky. Z dětství nejraději vzpomíná na Vánoce. Je altruistická a těší ji pomáhat druhým lidem. Přála si stát se zdravotní sestrou a za svým snem si také šla. Dnes je diplomovanou sestrou v oboru psychiatrie, a v našem divadelním spolku má proto svoje pevné a nezastupitelné místo. K herectví ji přivedl bratr, divadelník, kterého chodila na premiéry pravidelně podporovat. Prkna, co znamenají svět, nakonec i ji učarovala. Baví ji celý proces vzniku dramatického díla – od pročítání scénáře, kdy si v hlavě vytváří předobraz své role – gesta, tón hlasu i temperament její postavy, až po nervozitu před každým vystoupením. Těší se na závěrečný potlesk a zářící oči diváků, to je pro ni ten nejsilnější hnací motor. Její nejvýraznější rolí byla prozatím Dorotka ze Strakonického dudáka a těší se na další herecké výzvy. Vtipy o blondýnkách ji nikdy neurazí možná i proto, že si je nepamatuje. Nepatří k dobrým řidičkám a z aut má velký respekt. Řízení osobních vozidel se doposud vyhýbala, ovšem chce to v nejbližší době změnit a stát se konečně aktivní řidičkou… a to je dobré vědět. Buďte ve střehu!

Jan Koudelka

Narodil se v Pelhřimově. Vyrůstal ve Vystrkově a později se s rodiči i sourozenci přestěhoval do Komorovic, kde žije dodnes. Prožil spokojené dětství, v němž se hodně nalítal, hlavně po fotbalovém hřišti. Rád četl, oslovili ho především neohrožení a udatní Lovci mamutů. Byl docela průšvihář. Většinu hloupostí nenatropil s kamarády, ale spíše s kamarádkami. K dívkám má odjakživa tak trochu bližší vztah než k chlapcům. Svoji významnou roli v tom možná sehrál výběr střední průmyslové školy, kde měl ve třídě jedinou spolužačku. Vysvobození z klučičího kolektivu potom spatřoval v tanečních a zaregistrování se do pokračovacího kurzu bylo pouze dalším logickým řešením nepříznivých životních okolností. Jeho vášní jsou motorky, ke kterým ho přivedl otec. Vlastní několik motocyklů, na nichž procestoval skoro celou Evropu. Proto také k dalšímu studiu zvolil dopravní fakultu, obor konstrukce silničních vozidel. Jeho životní kroky významně ovlivnili dva strýcové, oba členové divadelního orchestru. Sám v něm začal aktivně hrát – na saxofon a klarinet. Pozoroval ze zákulisí dění na podiu a probudila se v něm touha postavit se na jeviště – být viděn a strhnout na sebe pozornost publika. Poprvé si zahrál před deseti lety a dnes zvládá s přehledem obojí – hraje v hudební kapele i v divadle. Pyšný je na svoji rodinu, vychovává s manželkou dva syny. Rád si odpočine u filmů Quentina Tarantina nebo u dobré knihy. Nedávno se začetl do Ivanhoe od Waltera Scotta a už to dočetl. Už je zkrátka takový, vždycky všechno dotáhne do zdárného konce.

Jiří Vondráček

Benjamínek našeho souboru se narodil v Pelhřimově, krátce žil s rodiči a mladší sestrou v Humpolci, později se přestěhovali do nedalekých Křelovic. Na základní škole byl šprtem z první lavice, na střední škole se jeho pozice ve třídě výrazně změnila a usedal už raději do zadních řad. Na gymnáziu se nechal spolužačkami přesvědčit, že by s nimi měl začít navštěvovat literárně dramatický kroužek. Svolil a jako jediný hoch v souboru se těšil zájmu dívek a zastával všechny mužské role. Je veselý, společenský, nepoučitelný optimista a kliďas. Považuje se za rozumného člověka, a proto nikam příliš nespěchá. Pokud by měl tu možnost něco plošně zakázat, bylo by to lhaní. Sleduje scifi a fantasy příběhy, poslouchá metal a rock. Rozčílí ho, když někdo nedodrží slovo a poruší dohodu nebo slib. Na pustém ostrově by mu určitě nechyběl mobilní telefon. Nejvíce si váží rodinného zázemí a podpory. Z odehraných rolí ho prozatím nejvíce těšila postava Bivoje v Parohatých pověstech, na kterou zaznamenal i nejvýraznější divácký ohlas.

Kontakty a informace


©2019 Divadlo Za komínem Humpolec • All rights reserved
Obchodní podmínky a návštěvní řád